Šel rychle, k moři upřeně se díval,

Šel rychle, k moři upřeně se díval,

tu zaraziv se, stanul z nenadání,

vlas prošedivělý přitlačil k skráni

a k proudu slov, jenž spěšně se rtů splýval,

sám pochvalu a plný souhlas kýval;

kde kdo svou hlavu v parném slunci sklání,

„toť blázen!“ k sousedu děl bez váhání

a na terasse klidně dál se zhříval.

Jste příliš hbiti se svým krátkým soudem

vy, kterým každý troupem jest a bloudem,

kdo nepodobá se vám každým oudem;

co v oku plálo a co slovem znělo,

snad viděním a tušením se chvělo,

a širé moře básni rozumělo.