ŠEL VEČER –

Šel Večer krajem velký, usmívavý, tichý

po cestě šedé, jdoucí od továrny tvrdé,

jež na pláni tam podál plna zpupné pýchy

do kouře zahalila čelo svoje hrdé.

Po cestě ušlapané píseň tichou zpíval,

do nebes modrých hleděl, trilky ptáků ladil,

na lidi z továrny se vracející kýval

a měkkou dlaní svou jim horká čela hladil.

A okem velikým se díval ku obzoru,

kde lesy vzdálené svým temným šumem lkaly,

zkad tušil čekanou tak dávno, dávno zoru

– a naslouchal jak kroky lidí umlkaly.