Šel život, rozžal na tisíce svic

Šel život, rozžal na tisíce svic

svých snů a přání, krve krůpěje

živily plamen věčné naděje

tam na dně posmutnělých zřítelnic.

Co dnešek nedal, zítřek možná dá,

až v řetěz příhod článek připojí,

a novým poznáním se opojí

snů nejpestřejších skrytá záhada.

Jen věřit ještě v bílé zítřky ty,

v hru jisker v doutnajícím popeli,

v nichž nadšení se ještě tetelí

a čeká okamžiků na třpyty.

Tím nadšením čin, slovo oživit,

ve věčné světlo olej přilévat,

neklesat nikdy, byť i umdlévat,

a vždy se něčím zpít a udivit.