SELANKA

Ve vlnách trav, kde hořké vůně mámí,

ve světle opojném, kde jubiluje s námi

dnem zpitý hmyz,

ve chladu vod, jež z hrudi skal se derou,

jak zadýchána mlhou lesů šerou

zde byla bys.

Zde byla bys jak ženka s věncem jmelí

a žhoucí máky temně by se rděly

na ňadrech tvých,

jak fantóm sladký mihla by ses lovci

a zněl by v pausách mezi zvonky ovcí

tvůj zdravý smích.

Tu zkvetla bys jak mocný výkřik žití,

dnes večer moh’ by milencem tvým býti

Faun, nahý bůh

a mladost tvá, s ní touha všecka bílá

by okamžikem hojně zaplatila

svůj dávný dluh.