ŠELESTÍ LUPENÍ.

Šelestí lupení

zažloutlou promenádou...

Na život, umění,

se záhy stíny kladou...

Strom nevzpomíná dnes,

co pták si zpíval včera.

A nezví schnoucí vřes

o vláze u jezera...

Úsměvy zanikly,

že o nás nezvěděly...

My štěstí zakřikli,

než ještě jsme ho zřeli...

Cizí kol sebe jdem

velikým, němým městem,

se zamlklým úsměvem,

se zakřiknutým gestem.

Pláču a moh‘ bych se smát,...

však lhostejný se jevím...

Krvácel bych tak rád,

ale pro koho nevím...