Šelma vrabčík.

Sníh pokrývá hory, doly,

bělají se lučiny;

vrabčík sedí na stodole

a křičí ze skuliny:

„Sem na hody, hody, hej,

každý ke mně pospíchej!“

Celá náves, celá bílým

ubrusem je pokryta:

přichystáno ku hostině,

kdo tam hostem zavítá:

„Sem na hody, hody, hej,

každý ke mně pospíchej!“

A již letí ku hostině

havran, strnad, sýkora,

i ten kohout se slepičkou

jde sem k hodům ze dvora:

„Sem na hody, hody, hej,

každý ke mně pospíchej!“

A když jich tu hejno stálo

přilákaných hostinou,

vrabčík se jim smál a vlítl

do stodoly skulinou:

„Sem na hody, hody, hej,

každý ke mně pospíchej!“

Marně havran, strnad, kohout

skulinou se dobývá:

zůstali na prázdném sněhu,

vrabčík se jím vysmívá:

„Sem na hody, hody, hej,

každý ke mně pospíchej!“

Přišel sedlák ke stodole,

ptactvo vše se rozlétlo,

jenom vrabci na kožíšku

bubnovalo pometlo:

„Sem na hody kožích dej,

k nám na pekáč pospíchej!“