Selské písničky. (II.)

O nevím, proč se lidský duch

po minulosti točí.

Svých předků chtěl bych orat lán

pod Hůrkou, na úbočí.

Do sypké země bořit pluh

a za ním třeba v skoku!

Mně zdá se, že jsem promarnil

už hezkou řadu roků...

Mně leckdo péro závidí

i šat, i skřipec zlatý,

a já bych měnil třeba hned,

za pluh a selské šaty!