Selské písničky. (IV.)

Už vidím pod lesy chaloupku svou,

pod starou, košatou hrušní –

na levo nahnutá, odrali ji

větrové rušní.

A kolem hubených políček pár –

vždyť k štěstí netřeba mnoho.

I kdyby někdo se chudobě smál,

nu, to je toho!

Kam hlédneš, poznal jsi kdejaký keř,

ováts’ byl kdejakým vanem.

A tvůj svět rozkošný – malý je snad,

však tys v něm pánem!