SELSKÉMU LIDU

Chaty počernalých trámů, došků omšelých,

co se přes vás převalilo utrpení zlých!

Co tam žilo pokolení v těžké porobě,

co tam bídy přebývalo v různé podobě!

A přec zase co z vás vyšlo krásy do světa,

kolik síly zrodila vám bída prokletá!

Lide, který v potu tváři chléb jsi dobýval,

aby mohl žíti chuďas, rytíř, pán i král,

jak jsi marně věky toužil, abys nebyl rob,

jak jsi vítal po životě za zdí chudý hrob!

A přec na své pleny kouzlils jara smavý květ,

a přec dovedls i v bídě ještě písně pět!

Husa zrodils, a když ti ho spálil pyšný Řím,

rozvlnil jsi český život od hor k pohořím,

otku opustils i rádlo, brázdu svou i dům,

cepy svoje okoval jsi, škorně k pochodům,

v boj jsi táhl, chorál slavný hromově jsi pěl,

že se Řím až světovládný malomocně chvěl.

A když po dvou věcích v zemi řádil cizí kat,

vůdce své když viděls hynout, z vlasti utíkat –

marně kněz i žoldnéř mířil tvoje na domy;

v chatách svých svou hájils víru, volnost svědomí;

a když míra překypěla – v dél i na šíři

v boj z nich šli zas „urození páni kacíři“.

A když přec tvůj zlomen odpor v krvi, v požáru,

když ti břemen naložili jako soumaru,

spoutali tvůj každý pohyb mocí nelidskou –

přeces ještě po věk skrýval bibli Kralickou,

ve „Praxi“ a v „Labyrintu“ hledals útěchu,

ač ses denně chvěl, že slídič vnikne pod střechu.

Co to bylo utrpení, co to bylo běd,

než tě, lide, naučili nedívat se zpět,

než ti z duše vymazali víru pradědů,

než lid římský učinili z tebe k posledu,

který na zpěv, jímžto z hradby vozové kdys hřměl,

který na své utrpení, na vše zapomněl!

Nový čas ti s šíje sejmul břímě otroka,

dal tvé duši volnost, pro niž kdys ti proroka

upálili na hranici, pro niž strádal děd –

ale ty už netoužíš mít převzácný ten květ,

ba ty ve tmách ani nevíš, co ti vykvetlo;

ač máš volnost, nedbáš vyjít ze tmy na světlo...

Jako kdysi ryješ brázdu, řídíš vůz a pluh,

ale nad ním jako ve snách potácí se duch

v bludném kole, jež kol něho semkl cizí Řím.

Přece však, že věčně bude takto, nevěřím:

přijde ještě jednou prorok, jenž tě probudí,

jenž ti starou sílu vrátí mocné do hrudi!