SELSKÝ MÍR

Z bílých chalup se kouří.

V ovocných stromech kvílí

říjnový vítr a bouří.

V oslnivě bílý oceán ztichlých polí

slunce posílá lodi

zářných mračen až bolí,

za obzory je vodí.

Pohleď, jak z míru

vzrostly ty bílé stěny,

práhy, na nichž děti, plaví – modráči,

dvorky, jež vším tím jsou naplněny,

po čem se stýskalo oráči,

když byl vojákem.

Bohu díky! Zas zápasit,

za něco se bít.

Každý oráč má vojáka pěst,

za ženu, za děti, za kus hlíny

musí se postavit, za svou čest.

Děd když tu zápasil o Boha,

proti hradům na kámen ztvrd.

Oráč byl voják vždy, klid měl i vášeň

na život i smrt.