Sem sypte květy, nejkrásnější truste,

Sem sypte květy, nejkrásnější truste,

ať naplní vše vůně opojivá;

sem poupat koberec, jest příliš pusté

to lůžko, kde Bůh lásky odpočívá.

A kadidla ať dýchnou dýmy husté,

den okny bílými zář příliš vlívá;

jak šedé záclony je vzhůru pusťte,

neb Božství rádo tajemně se skrývá.

Jen srdce nechte v prvním jejich vznětu

v té vůni kolem rozházených květů,

jež vadnoucí jest vždycky silněj cítit;

je nechte, panenské své lampy žhavé,

v ty dýmy thuribulí kolébavé,

jak Ženichu vstříc z duší ložnic svítit!