Semper Maria!

Čís’ písně hlas pad v zadumčivý les:

hned každá sněť rty skryté otevřela,

v nich zněla, tichla, vzdechla a zas mřela;

už ticho jest! však v dálce vzdechla kdes.

Kam spěl ten tichý zvuk, kam v temno kles?

snad ještě ozve se z té hloubi, jež se stměla,

snad více nevyzní už nikdy zcela;

jej zítra uslyším zas jako dnes!

To jméno, kdo je vdechnul do mé hrudi,

to jméno sladké, anděly jež spijí,

kdo křik je, ptám se, v myšlenek mých les?

Hned tichne, hned se v srdci chvícím budí:

kdy dopěje svou tklivou melodii?

zní duší stále včera jako dnes!