SEN.

Tak bylo v noci: po nesmírné stepi,

jež bez hranic se šedým nebem srůstá

a nad níž mlha nepohnutá, hustá

jak olověná pára těžce dřepí –

můj pátral zrak, a přec byl jako slepý,

neb nezřel pranic, pláň tak byla pustá,

že cítil jen, jak na něj, sluch i ústa

mha sychravá se neúprosně lepí.

A sen byl tlakem jen, ne bolestí,

neb všechny nervy otupila mlha

a všechny smysly v ní se oslabily. –

Teď kalný den již k poledni se šplhá...

Teď přešel je... a teď se večer chýlí...

Dnů kolika byl sen můj předzvěstí?