SEN BLAŽENÝ MI DUŠÍ TÁH’...

Sen blažený mi duší táh’

a nevýslovný ples –

my spolu šli jsme po cestách

ve starém parku kdes.

Jak v pohádce jsme spolu šli,

již z dětství srdce zná,

a ty jsi byla, nevíš-li,

má krásná princezna.

Já za ruku se s tebou ved’

a v nitru cítil jsem,

jak písněmi jsem znovu zkvet’ –

rci, vše-li bylo snem?

Má duše štěstí nestačí,

tak snít chci věčně dál,

tou láskou tvou jsa bohatší,

než v pohádce je král.