Sen budoucnosti.

Věje vítr chladný, věje od Berlína –

že tam jedné paní schází cos do klína.

Na bodácích sedí, má stažené brvy

a své děti krmí železem a krví.

Železem a krví k vůli poslušnosti –

zkusí ale s nimi věru hodně zlosti.

Nikým nezkrocená, hrdá, přísná paní

chce kohosi laskat věrně do skonání.

Věrně do skonání připoutati k sobě,

na srdci jej míti za živa i v hrobě.

Její černý orel přes hranice krouží,

chce pro svojí paní urvat po čem touží.

Paní z hradu zírá, a stahuje brvy –

vidí kouř a plamen, zemi tonout v krvi...