SEN CÍSAŘE PROBA. (I.)

– Svůj pozdrav vzkazuje vám císař Probus,

otcové shromáždění.

Nesmrtelným

dík bohům vzdávám, že vám nezklamali

tu důvěru, již jste mi věnovali.

Je pokořena vzdorná Germanie

a devět králů lidu toho přišlo

a prosíc padlo k nohám mým a vašim.

Dnes barbarové sejí, ořou pro vás

a těly svými chrání hranic říše,

dnes jejich stáda na nivách se pasou,

by naší potravou se stala jednou.

Tož, jak se sluší, otci shromáždění,

oběti díků dejte přinést bohům

a koruny, dar vděčných gallských osad,

měst asijských i provincie nilské,

jež tuto posílám vám, vděčně složte

v chrám Capitolský Jova Nejlepšího,

v chrám Gradiva, jenž chrání Řím svým štítem,

a ostatním všem bohyním a bohům,

neb Roma nemá nepřátel už více.

Je pokoj v Rhätii a Illyricu,

Thrak v dobrodiní míru klidně dýchá

a Isaurie žije v bezpečnosti.

Mír leží na asijských plodných polích,

klid Egypt má, a Parth se vrací, zděšen

nad mocí naší, v hloubi země svojí.

Na osluněných vrších Hispanie,

na gallských pahorcích i mírných kopcích,

v jichž klínu smavá Vindobona leží,

– kde všude dosud voják ozbrojený

svůj život háje vládu Říma chránil –

teď réva zelená se, aby dala

v podzimcích krev svou, krev to míru slavnou

k radosti lidí, k slávě věčných bohů.

Teď otci shromáždění, ještě jednou

ponesu válku přes hranice říše,

bych posledního nepřítele zničil –

a potom budem žíti z plodů míru,

jak člověk, jenž se přičiňoval v síle

let mužných, tráví ovoce jich v stáří.

Chrám Janusův se zavře, otci, navždy

a hrubý voják svlékne brnění své

a rukou, která dosud mečem vládla,

pluh uchopí a klidně stoupat bude

za těžkopádným chodem bílých volů,

či námořníka obleče šat lehký

a hbitou lodí popluje v kraj dálný,

by rovnováhu zjednal v darech krajin

a v mnohých výrobcích a vynálezech

národů, které dělí vody moří.

Neb vojska nebude nám více třeba.

Meč, pravda, mocnou obranou je vlasti,

však dvojsečná to zbraň – a byly časy,

že římské meče zhoubu nesly Římu.

Zrušíme vojsko, otci shromáždění,

jak zbytečnou věc a dost nebezpečnou,

a vládu míru, která dosud plaše

v snech básníků a filosofů chví se

jak vzdušný přelud, přivedeme na svět.

Svět Římu poddán jest jen pro své štěstí,

je slušno dát též trochu štěstí Římu. –