Sen – den.

Ty jsi mé duše první, krásný sen;

kol Tebe tančí lehkonohé víly,

kde Ty se zjevíš, smutek v dáli pílí

a radosť zbývá, jarní blaho jen.

Mně dříve býval samý jenom den.

A že za slunce hvězdy nám nesvítí,

nezřela jsem jich, musila jsem bdíti

a neměla jsem nikdy milý sen.

Teď život trávím ustavičně v snu.

Májová noc rozpjala nad mnou křídla,

uspala mne u blaha všeho zřídla,

a blaze sním; – ó nebuďte mne k dnu.