SEN DĚTÍ.

Jen z našich činů, dum a citů změn,

ze známých tváří, slov, jež kdo nám šepce

neb hřímá v žití, tiše tak a hebce

své obrazy tká ve spánku nám sen.

Leč malé dítě, spící na kolébce,

hle, usmívá se v sněhu svojich plen,

je hlucho pro svět, zříc má úděl slepce –

ach, o čem tomu zdát se může jen?

Ó, pravda-li, že sen je odraz žití,

pak rtíky své když stáhne do úsměvu,

z jiného světa sen jen musí sníti.

To jistě ve snách letí hvězdnou tiší,

kol něho zástup andělských je zjevů,

a hudbu sfér se linout dosud slyší.