SEN HRDINSKÝ.

Sen hrdinský, pln slavné tragiky,

propastné touhy mé vše zdivočil,

osvítil ponory, roztavil krápníky

a řeky plakaly, že dřív jsem neútočil.

Déšť jisker zduhovatěl prismaty,

slunečné štíty zněly podzemími,

nad legendárními a Istnými doupaty

jaly se stoupat velezrádné dýmy.

Smutečních z dálek v zvonech mřely Dómy,

biskupských prebend konce nadešly,

soustrastnými dle zvyku idiomy

ztracenou plakalo se nad grešlí.

Spěch továren a horkokrevných debat

v dělnická předměstí přišel i v sobotu

a reformator bude se snad hněvat,

že dědiny zas klesly v dřímotu.

Klam toužebný mdlé budí illuse

na pouť se vydat za odplulou vlajkou,

je třeba hesel bídy k žití ostruze,

nábožné děti krmit kaše bajkou.

Smuteční dálky neprobudí Ticho,

do kalných dřímot vnořeny jsou davy.

– Já povolal jsem tebe, odvážná má pýcho,

káceti mrtvá strašidla, sádrové tlouci hlavy.