SEN. (I.)

Vyšli jsme do rána. V plné zbroji,

nesli jsme mladost a sílu svoji.

Spí pole, spí světy – ku předu jen!

Zvuk naší polnice zaplaší sen.

Ku předu jen!

Vyšli jsme, zpiti sny. Cesta se motá

do dálek, do jara, do života.

Červánky rdí se jako krev,

ku předu volá nás láska a hněv,

starý náš hněv.

Vyšli jsme v úsvitu. Řinčela zbraň.

Helmy se blýskaly, zpívala pláň,

zvuk naší polnice nesl se v dál,

kůň náš se vzpínal a východ plál,

ku předu volala láska a hněv,

červánky rděly se jako krev...