Sen jarního večera.

To bude smutný večer

po slunce západu,

až smrt se tiše vplíží

v tvou sněžnou zahradu.

Naposled starý fontán

líbezně zašumí,

jak květy budou svadat,

jich vzdechy utlumí...

Faun z růžového loubí

se divě zachechtá,

Nymfa se k němu skloní,

zvěst lásky zašeptá,

zvěst lásky v božském kraji

v údolí étherném,

kde věčně možno sníti

o štěstí nezměrném...

To bude smutný večer,

až smrti černý stín

se čela tvého dotkne

a klesneš růžím v klín...