Sen jeptišky.

Mladičká jeptiška v klášteře

modlí se v skroušené důvěře.

Modlí se a potom rozjímá

a zrakem chrám celý objímá.

Na kůru nábožně sbor zpívá –

na ní se andílek usmívá.

Vznáší se nad ní tam ve výši,

jeptiška sbor zpívat neslyší.

Pevně na andílka pohlíží,

vidí, že roste, k ní se blíží.

Žár sálá z jeho žil modravých

a zdá se sladkým být jako hřích.

Něžně se nad ní teď naklání –

jeptiška v ničem mu nebrání.

Na tváři šimrá ji černý vlas,

v uších jí zní jeho sladký hlas:

„O dívko, poruč, a já tebe

odnesu na křídlech do nebe!“

Jeptiška nutit se nedala,

žhavě hned anděla objala...

Umlknul zpěv, družky již jdou ven –

jeptišce další je přerván sen.

Daleko nebeské jsou dvéře...

Jeptiška trápí se v klášteře.