Sen lásky. (IV.)

Na prsa tvá svou chýlím skráň,

ty v bouři žití chraň mne, chraň

tím drahým srdcem svojím!

Ty’s mohutný a silný kmen,

já útlý břečtan, tebou jen

buď klesám, nebo stojím.

A do očí mi přímo hleď

a řekni, máš-li rád mne teď,

jak srdce mé to žádá

se k tvému tulíc bezděky:

ne dnes, ne zítra, – na věky,

jak tebe já mám ráda?

Ne, – neříkej mi ani hles,

vždyť nevíš sám, co štěstím dnes,

zdaž zítra nezlomí tě! –

Já, šťastna dnes, neptám se víc,

na prsa tvá svou tisknu líc

a věřím ti jak dítě.