Sen letní noci.

Na těžká víčka sen mi pad’,

zřím víly do tmy hvozdů plát.

Kde květe bílý chrysanthem,

list lopuchy se chýlí v zem,

v zelené záři měsíce

jdou prostovlasé tančíce.

Zřím víly do tmy hvozdů plát

na louce květů laškovat.

V zelené záři měsíce

spí na křídlech jim jepice,

a v proudech vlasů diadem

plá purpurovým západem.

Na louce květů laškovat,

ó nekonečná kouzla vnad!

Ve proudech vlasů diadem,

nach, zlato, stříbro řízy lem,

za zvuků syring, šalmají

své nahé údy splítají.

Ó nekonečná kouzla vnad,

těl harmonie, rythmu spád!

Za zvuků syring, šalmají

svou královnu v mhách vítají,

co v lásky muka, žal a ston

jí v náruč klesá Oberon.

Těl harmonie, rythmu spád!

Jak sladko by tu umírat...

Ó lásky muka, žal a ston...

Mým touhám pro lék v luny sklon

kams’ v kapraď, Pucku, rychle kvap.

Ó moje víla, moje Mab!