SEN NAD DUNAJEM.

Na dunajském břehu

jsem se zamyslila;

zatesknila tiše,

o domově snila.

Šeptající vlnky

hladinou se točí,

lahodno je vůkol –

přivřela jsem oči.

U poskoku luzném

vlnky dováděly,

pohádky mi české

sladce vyprávěly.

Opředla mne mlha – –

V šumivém vln hluku

pod vodu jsem svislou

ponořila ruku.

Tu se rozplynula

pěkná moje báje –

jenom cizá řeka

takto studená je!