Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ

Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ

a rozkoší mou prožehnul jsi hruď;

mým touhám ostýchavým řek’ jsi: buď!

a k věčnosti je vroucně prohlubuješ.

Mé natržené plachty ještě vzduješ,

jen silné větry milostí svých vzbuď

v svém bílém stanu, odtamtuď,

kde ponížen se v lásce zahaluješ.

Kam pozvednout svých zraků ještě mohu

a ruce v modlitbách kam obrátit?

Svět mdlého neslyšel; jdu k svému Bohu,

jenž láskou všecko sobě podmaňuješ

a klesajícím jako hebký štít

svých cherubínů křídla nastavuješ.