Sen o lásce.

Přeslavné slyšela jsem zpívat žalmy

o sladkém zlu, o lásce, nastokrát,

i vzývala jsem osud svůj, by dal mi

též bohyni tu znát;

až ve snění

kdys uzřela jsem lásky zjevení.

V průvodu báječném přilétla; před ní

roj bůžků plul a tisíc radostí,

v červáncích jitra veslovali jedni

větérků rychlostí,

a družice

ze květných korun měly lodice.

Však za nimi – ó nevýslovné zření!

se nesla v záři láska královna;

na týle slunka ve znak pokoření

dlí noha čarovná,

a v bezvoli

jí všecky hvězdy skráně věnčily.

Ulétla dráhou vítěznou. Však není

již průvod zakončen ve mžiknutí!

kůrové žalů trním ozbrojeni

co stráž jdou v zápětí.

V tom procitnu –

radosti, láska, žaly – prchly v snu.