Sen pravda.

Má milá, milučičká,

pročže ti bledbou líčka? –

či ti v slzy bylo,

či smutně přisnilo?

pověz mi bez tajení:

pomohu k vyhojení!

Můj zlatý, zlatulenký,

špatné já snila senky:

tys na cinterinu

trhal rozmarinu

z parůvku mého, milý,

až kříčky holy byly.

„Netrhej, srdce bolí,

trhej radš kvítí v poli,

dej si je, můj zlatý,

na kalúp kulatý,

za ten svůj červený pas...

druhou však neklamej zas!“ –