Sen světáka.

Budu vám povídat, co se mi zdálo,

Nebyl jsem opilý, spal jsem jen málo;

Neboť jsem v srdcy svém cýtil těžkosti,

Se nemoha zbavit hořké žalosti.

Ležel jsem na srdcy hrozně strápeném

S hlavou podepřenou s timto ramenem.

Přišla má Nanynka, za ruku vzala,

Ržkouc: Jáť mám tě ráda! hubičku dala.

Já se ze sna schopiv objal Nanynku.

Nastojte! co jsem měl? – v ruce peřinku!

Běda mně! v zármutku co sy počít mám?

Na věky nešťastný, že to děvče znám!

Ono mne y ve snách stále sužuje,

Hubičkou mne klame; jen ji slibuje.

Nedala, věřte mi, ani jedinkou.

Co ji znám, zhrdá mnou pyšná chudinkou.

Mé srdce omdlévá, k ní celé hoří.

Jen ji chce, žádné se věrnějc nekoří.

Výborná spanilost jiných neláká;

Předc od mé hubičky Nanynka skáká.

Snad mi učaroval tajný nepřítel?

O! kdybych ho věděl, bylbych mu mstitel!