SEN. (VI.)

Ó vím již – k Tobě jsem se obrátil –

kam zanesla’s mne svými perutěmi:

toť od věků je ždaný lidstva cíl,

toť Království je dobra na té zemi!

Toť ostrov, k němuž lidstvo trpící

od první ducha jiskry směřovalo –

však než ho stihlo se svou lodicí,

dřív tisíckráte v bouřích ztroskotalo...

Na moři šírém, moři krvavém,

jež hrozné vášně pozvedaly v hory –

kde člověčenstva hvězdy v letu svém

tak hasly v hlubinách jak meteory...