SEN. (VII.)

Tím poznáním můj světlý minul sen...

Tvou bílou ruku držel jsem v své dlani –

jak lidé snu Tvůj zrak byl zanícen,

jak jejich Tvé mne hřálo usmívání.

A když jsem v duši Tvou se ponořil,

zřel, dobrota jak perlou v ní se blyští –

rád uvěřil jsem, že jsem s Tebou byl

kdes na ostrově dalekého příští...