Sen.

Mně zdálo se, že umřel jsem,

a ty že přišla’s ke mně;

vše vůkol smutkem pokryto

jak v hrobce, tiše – němě.

I uzřel jsem, jak hlavu svou

k mé hlavě kloníš dolů,

na ret můj ret svůj pokládáš,

mne smáčíš slzou bolu.

Tu ještě jednou přál jsem si

k životu procitnouti,

a za tu slzu upřímnou

tě k srdci přivinouti.

A přání moje splněno.

Já obživ, leč sen minul,

a marně náruč rozpínám,

abych tě k srdci vinul.