Sen.

Já snila krásný sen: byla jsem básníkem

s dumavou, tklivou duší,

jež vyžádala sil své písni na obrech

a ladu na Venuši.

A břečťan myšlenek mé čelo ovíjel

co zdoba věčně svěží,

a nápěv duší spěl jak hukot šumných vod

při luně na pobřeží.

Má přání oděna v běl křídel motýlích

se v dalný azur nesla,

dum chvějná krůpěje co rosa večerní

v květ upomínek klesla.

Roj světozpytných tuch leb mžikem prolétal

a zjevil pravdy nové,

a zplodil nových krás, jež plály v strunách mých

jak hvězdy rubínové.

Můj duch byl slávou zpit; chór jásal poetů,

že nového má krále...

A když jsem procitla, jen bolest v srdci mém

a touhy neskonalé!