SEN.

Často zamyšlený

v stinném háječku

sny si sladké tvořím

na svou divečku:

Jak ji samu vidím

v celé sličnosti,

jak jí vyjevuji

tklivé milosti;

Jak se stydlivostí

její líce rdí,

na mne mroucího kdy

mile pohledí;

Jak jí ruku tisknu,

jak se usmívá

a jak milostí má

duše okřívá.

Jak se na drn sází

v chládku vedlé mne,

jak ji chtivě líbám,

jak i líbá mne.

Jak ji k srdci vinu

žehnaje ten den,

že mne s ní tak svedl –

a v tom zmizí sen!