Sen.

Po jezeru člunek plynul,

V člunku já i Lína má,

Sladce jsem ji k srdci vinul –

Kdož byl šťastnější než já?

Sotva však se blahým čiji,

Procitnu – a štěstí míjí;

Bylť to jen

Pěkný sen.

Najednou se vlny věží,

Člun se zmítá, bučí hrom:

„K břehu dostanem se s těží!“ –

Propast pohltí nás v tom.

Sotva zvím, jak spí se v hrobě,

Procitnu a pravím k sobě:

Bylť to jen

Strašný sen.

Brzy však jsem opět jasnou

Nebes spatřil oblohu,

K srdci tiskna Línu krásnou

Octnul jsem se na břehu.

Sama Láda, dím, mne pěstí:

Ach co naplat? – vše to štestí

Byloť jen

Marný sen.

Proč by měly kalit strasti

Život nám zde na zemi?

Osud mění trudy v slasti,

Pojí trní s růžemi.

Přetrp krátký čas zde mile,

I malá života chvíle

Jestiť jen

Krátký sen.