Sen.

Švarná panna s ochotností

K milé matce běžela,

S vroucý mluvíc dychtivostí

V náručí jí ležela:

O má roztomilá máti!

Dnes jsem měla divný sen;

Věčněbych tak chtěla spáti.

Kyž mne neprobudil den.

Jak jsem oči zamhouřila,

V ráji jsem se octnula,

Tam se krása vyrojila,

Tam se rozkoš hrnula.

Ptácy jako andělové

Pěli sladké písničky,

V pěkném spolku po růžové

Louce hrály dětičky.

Z sadu vyšel rozkošného

Zrovna ke mně mládenec,

Pleta z kvítí májového

Sličné kytky ve věnec.

Přijda ke mně řeči sladil

Lichotivou milostí,

Věnec na hlavu mi vsadil,

Pravě lícnou vroucností:

Kněžno květin, dcero lásky;

Otrok se ti světí tvůj,

Vyřkni lahodnými hlásky

Dobré srdce: Milý můj!

Jak Bůh šťastný tebou vstane,

Nebe se mu rozvine,

O mé děvče milované!

Srdce v zpěv se rozplyne.

Já jsem trnouc v ohni stála,

Nejšťastnější ze všech žen,

Když se radost na mne smála,

Škaredý mne vzbudil den.

Kyžbych věčně mohla spáti!

Tento čisté krásy květ,

O má roztomilá máti

Zošklivil mi všecken svět.

Na něj myslím, po něm toužím,

Jemu věrnost slibuji,

Bez něho se v ráji soužím,

S ním se v poušti raduji.

S touto matce horlivostí

Outlé srdce jevila,

Pro miláčka s srdečností

Růže v tváři skropila.

Matka vzdychla: Dítě zlaté!

Ach! dnes přijde ženich sem,

Škoda, že se tobě mate

Hlava ošemetným snem.

Ztratil pannu vyvolenou

Krásný hoch co jarní den.

Y proč? Budu jeho ženou,

Dobrá máti sen jest sen!