Sen.

Kde prodléváš, ty zlatokřídlý sne,

jenž zářivý jsi v unavené duši

jak fénix vzlétl nad popelem dne?

Kam zaletěl jsi, kam?

Ty’s probudil, co touhou v duši spí,

ty rozdýchal jsi poupě její v květ.

Ó klamný! Teď kde tvoje peruť dlí...?

Proč odletěl jsi, proč?

Ó vrať se, vrať a hvězdou přijď mi plát,

však déle sviť, nechť srdce aspoň tuší,

co štěstí jest – jež život nechce dát.

Přijď brzy zas, ó přijď!