Sen.

Já umřel pro Tě, a Tys přišla ke mně.

Já ležel v rakvi, a Tvá ručka jemně

tré svatých křížků v rozluku mi dala,

i slzu jsi, má drahá, vyplakala.

A jak ta slza na líce mi padla,

v ustydlých žilách krev mi opět zmladla,

a písně nedosnělé mrtvý vzdech

zas ožil pěvci na ubledlých rtech...

Zas jako žitím zahořely tváře –

to byla slza za mne – písničkáře.

A druhou slzu cítím na svém líci –

hoj, puklé srdce ožilo mi v těle:

ta druhá slza byla za přítele...

O, moje drahá, jak Ti mám to říci:

jen ještě slzu, slzu vyplač třetí,

a nový život do prsou mi vletí!

Leč darmo, darmo po té slze toužím –

už více žití svého neprodloužím,

neb nemám slzy třetí – milenčiny...

O, nestojím o vavřín, lidé, jiný:

z těch sivých očí chci jen slzu třetí

a budu písně jako slavík pěti.