Sen.

„Panenko má, buď mi hvězdou,

svěť mi v klamném temnu žití,

by můj život – loďku slabou

nepohřbilo vlnobití.“

Padla v náruč roztoužená,

k srdci mému přižehla se:

„Buď mým nebem, zlatý, milý,

budu tvojí hvězdou zase.“

Vřelé, dlouhé políbení –

a mé srdce blahem snilo:

„Hvězdo jasná, nezacházej –

nebe pak by smutno bylo!“