SEN

Večerní, dlouhá idylla,

má duše tak ji vysnila:

Na širém nebi vzkvete len

a žlutý měsíc u oken.

Já pak Vám tiše řeknu: Ty.

To budou lampy shasnuty

a měsíc zádumčivý jen

se bude toulat’ u oken.

Šero se zjiskří polibky

a změkčí kyvem kolíbky,

tré duší splyne v sladký sen

a měsíc vzdychne u oken. –