Sen.

V sadech libovonných

Sama jednou sedím,

Do modravé dálky

Zamyšlená hledím.

Slavíček na lípě

Libou píseň zpíval,

Až mne v spánek tichý

Sladce ukolíbal.

Ach, tu sen se rajský

Na spánky mé svanul,

Ponejprvé láskou

Duch můj tam jest zplanul.

Spatřila jsem juna

Blizounko mne státi,

Za ním Milka zlého

Šíp si z toulu bráti.

Krásné oko juna

Sladce na mně lpělo,

Duše má, mé srdce

Letem k němu spělo.

Tu se ke mně sklonil,

„Miluju Tě,“ šepce;

„Však bych svou Tě nazval,

Tomu osud nechce.“

Aj, tu Mílek šípem

Lstivě na mne míří,

Spustí – a v mém srdci

Krutý bol již víří.

Krev se z rány valí,

Bolně hlas můj zkřikne,

Krev si stavit hledím –

V tom se oko mykne.

Procitám, ó želi!

Všechno se mi ztrácí,

Jen ta rána v srdci,

Ta ještě krvácí;

Vše se mi tu ztrácí,

Jenom obraz juna

Věčně skvít se bude

Jak na nebi luna!