SEN.

Vím: zlíbal mne už v kolébce a oplétal ji růžemi,

nade mnou vládl v dětských hrách,

hovořil ke mně v samotách

a uspával mne písněmi.

Přepychem byl mých ranních dní, mou zlatem dláždil silnici,

kvet liliemi v jaru mém,

a v duši s prvním polibkem

mi házel sloky zvonící.

A štědrý dárce, kouzelník, i bol můj v hudbu přetvořil,

spjal teplými mne rameny,

tišíval cit můj zrazený,

a měkce k srdci hovořil.

A půjde se mnou ránem mým i polednem i stmíváním –

milenec něžný, věrný druh;

dlaň v dlani, pokyne-li Bůh,

v neznámo vejdem s usmáním.