Sen.

Plují temné mráčky po nebesku,

provází je luna v jasném lesku,

po paprscích luny anděl spánku

tiše stoupá do všech lidských stánků,

rozestírá křídla nade sirou plání

a již nad celou se zemí sklání

tichý sen.

Ach, jak milo všude po okolí,

jen v mém srdci nespí strasť a boly;

nešťastné to srdce bdí jen věčně,

marně touží v nedostižnou dáli.

Běda! běda! srdci unylému,

pokud neuchystá pokoj stálý jemu

věčný sen!