Sen.

Jako kalich růžný, vonný,

plný moku opojného

cítím rty Tvé na rtech svojich,

srostlé samou sladkostí.

A z úkrytu našich srdcí

duše naše vyskakují

a na prahu našich rtů se

líbají – dvě hrdličky.

A ta touha našich ramen

hradbu tvoří, která chrání

duší našich, snoubících se

v brance našich žhavých rtů.