SEN

Spím, a sním neklidný sen

o lásce, boji a hoři,

o bájném ostrovu, jenž ponořen

do vln, jež smaragdy hoří,

trpím a zápasím, hle, ve snu pláči,

a někdy, ach někdy jen,

též šťastna jsem.

Jak tíží sen!

Vždyť vím, že spím.

Z hlubokých spánku vod dobývám se ven

na neklidném těla loži.

Tu duch můj, zpola probuzen,

jak dítě matčinu dlaň ucítí ruku Boží.

Jak svítí slunce v prostorách mimo svět!

Můj spánek je loď, jež plyne v den.

Tvou ruku držím a vím, že Jsi.