Sen.

Zdálo se mi, zdálo...

víš, co se mi zdálo,

když jsem večer včera,

zváben dechem šera,

na chvíli si jenom zdřím?

Nepovím to, nepovím.

Ale něco přece

prozradit snad mohu:

kolébka že malá

v snu přede mnou stála,

a co v ní, co v ní tak as –

neví Tvého srdce hlas?

Andíleček malý,

něžný, baculatý,

třepal nožičkama,

brumlal: „tata, mama“...

očka měl jak Ty a já,

vlásky – celý jak my dva...