SEN.

Na bílém čele lilje znak,

v můj život, plný změn,

vy vstoupila jste tiše tak,

jak myšlenka, jak sen.

A týdny minou hodinou

a chvílkou prchne den,

a okamžiky pominou

jak oblaky, jak sen.

Já odejdu, těch krajů host,

vám ruku stisknu jen,

vy splynete v mou minulost

jak vzpomínka, jak sen.

Však moji loď až zachvátí

proud, plný bílých pěn,

kdož ví, snad ke mně navrátí

se obraz váš jak sen.

Až slunce bude zapadat

kdys v poslední můj den,

kdož ví, snad u mne bude stát

váš bílý stín jak sen.

A věčnosti až hlubiny

můj pochovají kmen,

snad vy budete jediný

můj sen, můj sen, můj sen...