Sen.

Tvé teď, ušlechtilý mládenče zásluhy,

Synu černooké Nočněny zdařilý,

Bude hluboko zvučným

Loutna velebit ohlasem!

Ty sám utěcha jsy smrtedlníka, an

Srdce, pohromou dne umořen, pozbývá,

Ty jej lehkými křídly

Zticha přikryti pospíchaš.

V lůnu hedvábném pak zpoznova námodré

Chladíš výmoly žíl nebeským balšamem:

Mozkem napájíš lvovým

Hýzdí pokrmi toužícý.

Štědře zemdlenému také y tenkráte

Duchu potřebné znáš živnosti podati,

Různé žádosti jeho

Plně způsobem podivným.

Nuzný v okamžení oplývá zlatem, a

Zámky převysoké zakladá nádherně:

V ráji rozkoší dříme,

Zpitý proměnou šťastlivou.

Květlý v náručích mní hošík, an spanilou

Drží milenku svou, jediné zvolenou;

Věrnost zaslíbiv krásné

Žádá rovného srdečka.

Zpupný v brnění svém hrdina poráží

Soky choulostivé, ohromně křikaje:

Řítí pohlavě s plachých

Koní odpůrce zraněné.

Takto rozmanité působě kochání

Mysli, navracuješ lidi Dnu na zpátek,

Vším je bohatě nadav,

Čehož hledali ubozý.

Tys mne začasté již posylnil: budešli

Schránkou budoucně mou, radostně zpívaje

Sroční obětí budu

V tvé ti dvořiti besýdce.