SEN.

By Arnošt Czech z Czechenherzu

Přichází s úsměvem z večera ke mně,

čelo mi políbí laskavě, jemně,

vlasy mé havranní oddaně hladí,

rukama palčivé skráně mi chladí,

přátelsky vyzve mne v daleké kraje,

zlaté kde ovoce v zahradách zraje.

Všude mne provází cestami ráje,

vede mne v zelené luhy a háje,

trhá mi v měkký klín čarovné květy,

vede mne daleko v neznámé světy.

Vrací se rozteskněn k svítání se mnou,

čelo mi pohladí rukou svou jemnou.