SEN

Spím hluboce – Noc Michel Angelova –

leč slyším vše, co kolem mne se děje.

Změť hlasů tvorstva ve sluch můj se leje,

checht rouhání i zoufalosti slova.

Já vidím vše: Jak lest své léčky snová,

nevinnost pláče, neřest jak se směje,

jak demagog lid táhne ve své reje

a pod škraboškou tyran pouta ková,

Vše vidím, slyším. Obrovské mé oudy

však ve smrt spjaty spánku ztrnulostí,

tu leží jako kámen, jak kus hroudy.

Leč jednou zahřmí trouba Andělova

a bleskem vstanou vzpružené mé kosti

a bleskem zdrtí díla Satanova.